close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2010

Svět..dosti široký pojem,po zamyšlení.

27. dubna 2010 v 22:56 Úvahy
Někdy mne prostě chytne "psavá" nálada,občas však stačí i obyčejný smutek a zpomínky aby utvořily něco,čemu se říká jakási úvaha.
Když se řekne svět,co si každý představí?Zeměkouli?Možná.Já si představila vlastní "kouličku",můj svět,se starostmi ve středu a s tenkou vrstvou naděje,na kterou se pozapomíná hned na povrchu.
Z čeho se může skládat takovýto "svět" různých lidí?Škola,kamarádi,zábava,ale najde se i něco jiného.
Když si však vezmete-na čem tento svět stojí?Něco msuí postavit základy.Povětšinou se toto pouto tvoří k určité věci,nebo možná člověku.V mém případě je to-možná bohužel,druhá varanta.Základy,tedy ten člověk je pro nás oporou a celý svět nese s námi na ramenou,podpírá ho.Však ale umíteb si představit když najednou ta opora "zmizí"?Ať už náhodně,očekávaně či neočekávaně.Jak bolí,když vidíte,jak se vše,co jste si vybudovali rozpadá?A vy najednou čelíte širému vesmíru,do kterého jste byli násilně vypuštěni.Ano,a jako chrobák si opět musíte kuličku u válet.A že to není nic jedoduchého.
S hořkostí ztráty si proplouváte vzduchoprázdnema zprvu pomalu si balíte všechny pozůstalé věci do jádra,které bude tak dobře skryto.A možná tady přichází někdo,koho lze označit za nové základy.Zprvu netušíme,kdo to je.Poté však zjistíme,že už tolik netruchlíme nad ztrátou a žijeme přítomností.Tak jako tehdy...Ztráta nikdy nepřebolí,ale můžeme se o ni podělit a tím ji zmírnit.Vždyť upřímnost je to jediné,čím můžeme druhému srdce vyléčit.

Přátelství..jak důležité je?

12. dubna 2010 v 21:07 | Ercom |  Úvahy
Přemýšlím,zase jednou.
Mé myšlenky se na tak tenkém laně pohupují nad tématem-přátelství.
Možná že se na první zamyšlení nedá vyprodukovat nci,co by lahodilo očím či podobně naladěným lidem do noty.Možná že je třeba hlubší zamyšlení.
S každým kamarádem,přítelem,či prostě člověkem nám tak blízkým si budujeme vztah,křesáme plamínek,plamínek přátelství.Zprvu tak tenký,jen pár prohozenými slovy,kdy se ze suchého,mrtvého dřeva začne linout úzký proužek dýmu,jež naznačuje,že by něco mohlo vzejít.
Po chvíli,kdy již daný člověk je více,než jen jeden z mnoha,se začne rodit nová naděje a ze suchého dřeva vzejde malý plamínek,zatím jen nejistě poblikávající,však časem rostoucí,až se nejistě plápolá malý,nejistý ohýnek.
Stále velmi nejistý,ještě občasnými záchvěvy nedůvěry se kroutící.Však tento třes opět po nějaké době může zmizet.Někdy se však stane to,že jeden z vás,nebo někdo třetí rozšlape tu malou hraničku,na které jste ohýnek postavili.Je to škody a lítosti ze ztráty kamaráda.Pokud ale nikdo nezničí vaše,tak pracné dílo,bude se postupem času,přívaly slov a samozřejmě pomocí důvěry z plamínku stávat plamen, jež už nejde uhasit tak snadno.Důvěra v daného kamaráda vzrůstá,již si uvědomujeme zvláštní osobu protějšku,jehokladné ale i občas záporné stránky.A jsme rádi za oboje.Ani bez těch horších stránek už by to nebyl on,ten kamarád (či ta kamarádka,samozřejmě),jakého známe.Jste rádi za ten originál,co se vám "dostal do ruky".A tak se z ohně stává pořádná fatra,hořící již naplno,s notnou dávkou důvěry.Již nestačí jen pár slov,jen "přátelské tlachání o ničem",které je samozřejmě milé,ale někdy se prostě musí řešit i věci vážnějšího původu.
Jak moc ale bolí,když je ta fatra náhle zhašena,pouhým jediným činem,všaka le i když se rozpadá pomalu,po částech se odebírají polínka.Ztráta tak dobrého přítele,zvláště najednou tak moc bolí.Nepředstavitelně.Odchod toho druhého se zasekává do srdce jako rozbité sklo kdysi tak prosperenční výlohy.Trvá dlouho než se vám mysl uklidní a než na ztraceného přítele přestanete myslet alespoň částí mysli.Kdy srdce přestane tepat JEN pro něj.
Protože mezitím se na scéně objevuje třetí osoba,ne jen vy a ztracený,ale i ta jedna nepatrná osoba,jež vám něžně vybírá ze srdce poslední malé střípky.A vy si najednou uvědomíte,že to je život,je to jako přepážka ztrát a nálezů.Ztratíte věc,jež vám byla tak milá,ale vzápětí se oběví,naleznete věc,která přišla snad jako náhrada.A vy si najednou uvědomíte,jak máte tu "náhradu" rádi.A najednou,najednou to již není pouze náhrada,ale vzniká nový plamínek,opět nová naděje,zprvu s melancholickým nádechem ztráty,později vám však dá zapomenout a ztraceného budete v srdci nosit už jen v koutku.Věřte ale,že pokud se z ohně stala dosti vysoká fatra,nevymizí úplně nikdy.
Tomu,kdo dočetli až sem,děkuji moc.možná víte,o čem mluvím,či vám je článek odcizen.Snad vám něco sdal a méně vzal.