close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2010

Vzpomínky..

24. července 2010 v 13:51 Úvahy
Je nádherný,slunečný den.A vy se hřejete na výsluní a přemýšlíte.
Vtom se však nad vás začne plížit šedý mrak,a vy zjistíte,že vzpomínáte.
Že vzpomínáte na chvíle,které jste ztratili.Na chvíle,jež vám byly útěchou v prázdném dni.
Jenže teď vás tíží.Vzpomínáte na něco,o čem víte,že to nelze vrátit.
A sluce je ten tam.
Noříte se do husté mlhy,kde se téměř nedá dýchat.nevíte,co cítíte.Snad to přátelství,které jste cítili v té době?Snad zármutek,že to již se nikdy nevrátí?Zlost,že vám tyhle okamžiky štěstí někdo vzal?
Chcete se s tím poprat,ale nejde to.
Jste sami.A ikdyž byste možná rádi narazili opět na někoho,jako byl váš ztracený přítel,ostatní však od sebe odháníte,protože z toho máte zároveň strach.Tak velký strach!
Že byste se opravdu sblížili,že byste se znovu upli na jednoho člověka...a že by vám ho znovu vzali.

Přátelé?

15. července 2010 v 16:06 Úvahy
Jedna strana mince přátelství je zlatá,krásná,která vám dělá jen radost:Máte se s kým dělit o postřehy a další pocity,nejste sami a víte,že za vámi druhý bude vždy stát.Máte v něm oporu a naději.To je ta nádherná zlatá strana,kterou každý má tak rád.
Avšak druhá strana mince je ve stínu,ošoupaná a vám působí maximálně tak starosti.
Jsou to ti,kdo si myslí že jsou vašimi přáteli,ale nic pro to nedělají.Jsou to ti,kdo si myslí,že když vás párkrát osloví,jste přáteli.
Můžou vás dokonce považovat za nejlepšího člověka a jsou hluboce zklamáni když zjistí,že tento pocit neopětujete.
A je složité jim vysvětlit,jak to cítíte,protože vás neposlouchají v zahořklém domění,že jste zradili.
Ano,špatný to pocit.jenže když je zraníte tou krutou pravdou,že přátelství je něco víc,než co projevoval,ztratíte je,téměř vždy.
Ne,nevyříkají si to.
Raději budou dlouho poté čekat,až se naskytne příležitost,kdy vám budopu moci ukázat,že je přeci potřebujete.
Je to krutá daň za tu zlatavou stranu,avšak naučíte se s ní žít.
Ikdyž vás to doposud trápí..

Relativita společnosti

8. července 2010 v 11:06 Úvahy

Žijete..Jste šťastní,v úžasné společnosti party,skupiny,útvaru.
Dennodenně se těšíte z toho,co máte.Z toho,co jste si vytvořili téměř z ničeho.
Společnost,postavení,přátele,váženost...Úspěchy.
To všechno jste si stavěli,tak pečlivě,tak dlouho,tak úzkostlivě,když se část toho propadla.
To vše,celá klenba posbíraná z úchvatných kousků však někdy lpí na jedné opravdu zásadní a důležité věci.
U mě to bylo přátelství.Přátelství s tím,s kým jsem si rozuměla,má spřízněná duše.
Když se ztratil v nenávratnu,propadla se má morálka.
Všední život se najednou zdál být tak těžkým bez toho,koho jste měli rádi.
Pro koho jste žili.Pro koho jste milovali.
Jako raněná zvěř snad každý potřebuje čas na olízání ran a dostání se z nejhoršího.
Po ten čas se však propadne celá úchvatná,vámi vystavená klenba.
Když se vracíte,stavíte od znova.Nikdo vás nezná,pro nikoho nic nejste.
Stejně,jako to bylo na předchozím začátku konce.
Vy se rozhlédnete a vidíte partu,kam jste nedávno také patřili a kde jste měli vždy místo pro slovo,jak něco projednává.
Cítíte smutek-
Tam již také nepatříte.Bývalí přátelé netuší,že toho,kdo zmizel mají za zády.
Můžete jim to říci.
Ale proč to dělat?
Nikdy by jste nedobyli svou předchozí pozici.NIKDY byste nenapravili popraskaný krunýř vašeho brnění ošlehaný větrem.Nikdy už byste nenabyli uznání,jaké jste měli.
A v tu chvíli víte,že jakkoli je vaše srdce těžké,musíte začít odznova.Tak jako kdysi.
Ta ztracená naděje,ta osoba..Nedá vám spát.Jdete se projít a utříbit si myšlenky,ale vzápětí zjistíte,
že nohy vás vedou na místa,kde jste byli s daným nejraději.Na VAŠE místa.
Vše ho tak bolestně připomíná..Ta vzpomínka,byť již výsměch uvadlosti bývalé krásy přetrvává stále velmi živě,jako by to bylo poslední vlákno spojení se životem.
S bývalým životem.
Nikdy nepřestanete vzpomínat,ne docela.
On zmizel,ale přesto žije v srdcích svých nejbližších dále.

Tajemství života?

5. července 2010 v 18:54
Odnedávna člověk poznává svět.
Tajemství nás životem provází a my si na jejich přítomnost zvykáme.
Ale jsou tu i tací,co se nespokojí pouze tajemství doprovázet.Oni je řeší.
Přesto největším tajemstvím není okolní svět,ba,možná ani vesmír.
Největším tajemstvím,téměř neriozluštitelným,je naše osobnost.Celá naše bytost.
I tu se snažíme poznat,avšak těžko říci,kde začít hledat.
Navíc najít své já je někdy tvrdé zjištění a nejste-li připraveni,je docela možné,že vás zničí.

Přesto toto tajemství částečně vyplívá ze zvěrokruhu,z fascinujících znamení.
Znamení zastupují čtyři živly-Zemi,Vzduch,Vodu a Oheň.

Jsem zástupcem vody-Štír.Odhalení tohoto znamení jsem si uložila již dávno,ale ke knize jsem se dostala až nedávno.
Jak překvapená jsem byla,když jsem našla popis své povahy-z většiny to sedělo.
Je to fascinující shoda a přesto to tolik lidí nezajímá.
Je to tajemství života?
Kdo ví?