Svět se mění, jen ti zatracení lidi z§stávají.
Svět každého z nás není přesně vymezenou ohrádkou, ale prolíná se s mnoha dalšími světy i osudy. I váš svět má nějaký ten pevný střed, pěvný základ, který zůstává téměř nehybný - a jak jdete dál a dál od středu, začíná se celý kroutit a bortit, jak do něj zapadají i životy jiných, ať už stálých či nestálých lidí.
A do toho jádra si pustíte přeci jen opravdu jen ty nejbližší, kterým věříte , ať už je to správné či nesprávné.
Ovšem když se člověk, který stojí téměř uprostřed vytratí, zmizí..ztratí se..co pak? Najednou je ten pevný střed, který kdysi býval tak neměnný celý rozviklaný a defakto nikdo neví, jak to bude dál. Pár dní, měsíců..tak zůstává - to záleží, jak dlouho nám bude trvat znovuobnovení té fasády. A přesto jsou tu lidi, v jejichž moci je tomu úplnému pádu jádra zamezit - ano, měli by to být vaši přátelé, vaše rodina. V nouzi poznáš přítele, jen co je pravda.
A tudíž, na svém vlastním sebezničení či sebezáchraně se vlastně sami podílíme - záleží, jak se chováme a jak nás vnímá naše okolí. Všechno se vším souvisí, ač se to tak na první pohled nemusí zdát.

