close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Únor 2012

Učíme se ze svých chyb..nebo nikoli?

23. února 2012 v 17:43 | Ercom |  Úvahy
Každý z nás je samostatnou jednotkou. Každý uvažujeme trochu jinak, každý máme jiné cíle..každý se rveme za jiné názory, za jiná přesvědčení. Ale jedno je společné. Všichni chybujeme.
Když člověk získá ránu do srdce - nejen vlastní chybou, na tom nezáleží - dlouho se hojí. A v naprosté většině případů? Zůstane jizva. Jizva, která vám občas svou bolestí připomíná, že každý chybujeme..ať jste to byli Vy, nebo ten druhý, kdo ji způsobil.
Procházíte několika fázemi..Nejprve to bolí. Hodně bolí. Vy bolestně vnímáte své okolí, vnímáte svět, kde jste nyní na všechno sami. Už není nikdo tak blízký, komu byste se mohli svěřit. Není tu nikdo, kdo by se zajímal, co si myslíte. Všichni jdou svou cestou za mlhavými cíly a nezastaví se. Pak se začnete smiřovat, že už nikdy nepřijde. Začínáte se vzpamatovávat, ikdyž potrvá dlouho, než budete připraveni podívat se světu tváří v tvář a zase se rvát. Dostali jste lekci a moc dobře si to uvědomujete, stále to bolí. A pak? Pak bolest zmizí. Přijde paralýza - jste otupělí..Už to nebolí, ale vzpomínky vámi prochází..stále vnímáte přítomnost někoho, kdo už s vámi není. Stále ten samý klam.
A pak přijde den, kdy se konečně oklepete a zařvete. Ještě jste se nevzdali.
Pomalu začnete znovu žít, začnete nabírat tempo. Jste zase o něco zkušenější, ikdyž takhle jizva zůstane jako připomínka zašlé krásy, jako připomínka někdejšího přítele..který Vás opustil.
Když jste se opět začli prát s nástrahami všedních dní, našli jste bezpochyby pár lidí, kteří vám "sedli". Věřte nevěřte, zase se ženete do katastrofy. Ne, skutečně nejsem pesimista. pouze mne pár lidí dokázalo srazit z oblak optimistu do výhodnější realistické pozice.
Znovu potkáváte nové lidi a vytváříte partu, která při sobě stojí a která se podporuje. Jenže intriky jsou mezi námi neustále. Nikdy není parta, kde všechny prostě milujete. Vždycky budete mít některé víc rádi než jiné. A pak se stane to, že si jednoho oblíbíte. Až moc. Zase stojíme na prahu průšvihu, vážení. Tedy, máte přítele. Oblíbili jste si ho. I on vás. Nyní si opět začínáte zvykat na někoho, kdo s vámi sdílí téměř všechno. Zase přicházejí krásné chvíle. V tu chvíli se zarazíte. Všechno jde hladce. Opět - až moc.
V tu chvíli si uvědomíte, že se vše opakuje. Další cyklus? Možná. Zažíváte znova pocit harmonie a souznění...jenže co tomu následovalo poprvé? Samota, bolest, zklamání. Začnete se obávat budoucnosti.
Víte moc dobře, co cítíte..ale ví to i ten druhý? Nezničí tu krásnou květinu, která vzrostla ze starého popela, neopatrným dotekem? Je to šílené.
Přála bych si být zarytým optimistou. Ale život zamýšlí všechno jinak, než si to plánujeme my.
Radím vám dobře..važte si toho, co máte - protože nic netrvá věčně.